asociál 9: Internet není pěkné místo pro život. Nebo je?

Internet. Bašta informací, hodnotných zdrojů a skvělých lidí. Akorát že vůbec! Internet není tak krásný, jak vidíte na Instagramu. Sociální sítě jsou konfrontovány svobodou vyjadřování a označovány za nástroj měnící režimy; vůbec největší ohrožení demokracie. Na první pohled neregulované prostředí získává první mantinely. Lidé se stávají závislými, počátek utopie a těžké sociální dilema. Vaše biometrická data už se hřejí v Rusku a čekají na příležitost. Postava ve videu už nemusí být tím za koho ji máte a fenomén umělé inteligenci deepfake odsouvá fakenews do dávné minulosti. Co bude dál? Jak se bránit a je potřeba se bát? Poslouchejte, přemýšlejte, rozmýšlejte a buďte obezřetní.

Další zdroje:

• https://thenextweb.com/basics/2019/10/12/rip-how-to-stop-facebook-from-stealing-your-data-after-you-die/
• https://thenextweb.com/socialmedia/2019/04/29/dead-facebook-users-could-outnumber-the-living-by-2069/
• https://www.theguardian.com/film/2019/nov/22/sacha-baron-cohen-facebook-would-have-sold-final-solution-ads-to-hitler

https://www.dailymail.co.uk/femail/article-8285899/TikTok-users-film-peeing-pants-disgusting-challenge.html

 

 

 

 

 

 

Textový přepis:

Internet není hezké místo pro život. Nebo je? Pojďme se podívat do temných zákoutí internetu, jeho stínů, problémů, ale i názorů uživatelů, posledních kauz, dokumentů či nástrojů dneška, o kterých teprve možná uslyšíme.

V tomto podcastu si dovolím shrnout celou řadu témat. A bude to dlouhá epizoda, možná i kontroverzní, ale hned na začátku mohu slíbit, že pokud ji doposloucháte až do konce, dáte mi za pravdu, že o problémech dnešní doby je potřeba mluvit. Proto budu moc rád, pokud tento podcast pošlete dál, nasdílíte do stories a třeba mě i označíte.

Instagram dnes ukazuje hezčí svět. Proč ale lidé sledují “celebrity,” které na ně chrlí reklamu kadencí samopalu vzor 24? Žijeme ve světě, ve kterém je normální smíření se se ztrátou blízkého přepnutím profilu do RIP módu. Člověk si vlastně denně píše svou vlastní digitální závěť.

Věděli jste, že počet mrtvých překoná počet žijících na Facebooku přibližně v roce 2069?

Lidé chtějí na složité otázky slyšet jednoduché odpovědi. Internet však není jednoduché sluníčkové prostředí plné lásky.

Po zhlédnutí filmu social dilemma se celá řada běžných uživatelů znepokojila nad tím, jak je to fascinující a jak jsou sociální sítě zlé. Byli šokováni a já se jim nemůžu divit. Nicméně nejsem velký fanda dokumentů, které za každou cenu hledají senzaci tak okázale a zejména ústy bývalých zaměstnanců, protože jakýkoliv vztah, i dvou subjektů, má dvě strany a tady byla vidět hodně velkolepě část příběhu. Netroufám si říct jak velká, jakkoliv se celá řada věcí může zakládat na pravdě, chybí tu jistá svědectví. Takhle se to sice lépe šíří a prodává, ale i když se oprostím od definice pravdy, která byla vlastně klíčovým atributem dokumentu, minimálně je důležité vidět časový kontext, a to že jak digitál, tak společnost se ve smyslu historie posunula. Může jít o pár měsíců, rok, ale to je v téhle oblasti neskutečně dlouhé období pro udržení si racionálních argumentů. Navíc, pokud se ve světě sociálních sítí pohybujete jako profesionál, celá řada faktů je vám známá, a tak vás už neznepokojuje, jak se měří zobrazení a engagement. Kdybych měl vyložit závěry některých respondentů, tak bych si právem mohl snadno spojit, že sociální sítě jsou základním stavebním kamenem SkyNetu. A to tedy, minimálně já, budu stále řadit mezi scifi. Validní jsou ale zcela určitě argumenty o psychologii, protože ty v marketingu platí od jeho počátku a s příchodem digitálu se, tak nějak v rámci fascinace nového trendu, opomnělo, že lidé jsou pořád jen lidé a jejich chování lze s vyšší nebo nižší mírou přesnosti předpovídat. Jak je to prosté.

Zpátky na stromy. Behaviorální psychologie, chcete-li Behaviorismus, je přístup v psychologii vycházející z předpokladu, že chování lze vědecky zkoumat bez znalosti vnitřních duševních stavů organismu. A jsme doma. Nechci být škarohlíd, ale jestli je Facebook odpovědný za zlomek některých událostí posledních let, nechci si ani představit, kam nás jako společnost posune TikTok se svojí čůrací challengí. Jednou totiž i tyhle děti vyrostou a budou naši společnost budovat a řídit. Nicméně třeba po regulaci reklamy volám už několik let, a to zejména v oblasti influencer marketingu, kde vnímám naprosto fatální nedostatky. Regulace je ovšem obrovský problém, když technologicky je celý vládní aparát tak pomalý, že ani v malé části nemá šanci konkurovat tak technologicky vyspělým platformám. Za mě je tou nejzásadnější otázkou, zda člověk chce vidět reklamu, která perfektně odpovídá jeho chování, zájmu, nebo si idealizuje svět bez reklamy popřípadě v režimu masové reklamy tak, jak ji známe z TV. Nebo snad někdo potvrdí, že než být na sociálních sítích, je lepší koukat na TV? Je to pro člověka zdravější? Bohatá diverzita marketingových kanálů je minimálně za mě určitě lepší, než jakákoliv forma marketingového monopolu.

A když už i v social dilema došlo na srovnání trhu s prodejem lidských orgánů, tak si nemůžu odpustit ani poznámku z listopadu 2019, kdy se veřejně vyjádřil Sacha Baron Cohen k situaci na Facebooku a použil za mne velmi nešťastnou formulaci, že Facebook by nechal Hitlera inzerovat i holocaust. Přišlo mi to přehnané. Ti, kteří s reklamou na téhle sociální síti nějaký ten rok pracují, ví moc dobře, že schvalovací proces je dost přísný. Není dokonalý, určitě se najdou chyby ve schválení, ale přinejmenším já bych mohl podepsat, že mnohem častěji se reklama neschválí neprávem, než že se vadnou reklamu podaří schválit bez problému. Systém revize reklam je neustále přísnější. Podmínky komunity už brzy budou na samostatné semináře, jak jsou složité.

Tuhle argumentaci nicméně dál potvrzuje celá řada vlivných lidí i uživatelů. K tématu se vyjadřují odborníci i psychologové. Po letech, kdy jsou tu s námi sociální sítě víc než dekádu jsme ve fázi, kdy nějaký hegemon typu Facebook přežívá generace. Od jeho založení v roce 2004 je to už 16 let. Většina prvních skautů přitom už dávno zanikla. Od prvních českých platforem typu xchat, libimseti nebo nedávno ukončené lide.cz, po globální jako byl MySpace, který se nastartoval sice už v roce 2003 a dle poslední čísel stále přežívá, ale už v roce 2008 ho Facebook přeskočil a dávno si nejsou sobě rovní. Aktuálně můžeme být svědky podobné, i když méně pravděpodobné situace s TikTokem. Nicméně tohle srovnání je v hodně velkých uvozovkách, protože Facebook nestojí na četné čínské populaci. Kdo sledoval seriál Silicon Valley, mohl by mi dát za pravdu. Navíc má v Indii utrum a kdo ví, jak to dopadne v USA. I to je známkou, že jsme pokročili do další fáze digitální ery, protože neomezený prostor začínají brzdit pravidla i regulace na vládní úrovni. Nemluvě o nedávných regulacích digitálních hráčů napříč evropskou unií. Dávno je doba, kdy se dalo dělat cokoliv.

Co si ale zcela racionálně je nutné přiznat, je fakt, že sociální sítě jsou odrazem nás jako společnosti. Jsou nástrojem k urychlení komunikace, předávání obsahu, informací stejně tak v dobrém, jako ve zlém. Ano, na internetu se pohybuje celá řada narušených lidí, hackerů, lidí se špatnými úmysly. Byli jsme za poslední roky svědky řady incidentů, a to je jen zlomek těch, o který se veřejnost dozví, ale to, že se na Facebooku pohybuje duševně nemocný člověk, není prostě vina té sítě, protože kdyby jí nebylo, najde si jiný komunikační kanál. Tak to prostě je. Za všechny problémy světa nemůžou sociální sítě, ale primárně naše společnost, která je plní obsahem. Já často nechápu uživatele, kteří si stěžují na určitý problém, ale přitom jsou sami na takových nástrojích závislí. Nechceš být na Facebooku? Tak si deaktivuj účet, jak prosté. Máš právo svobodné volby a budeš se muset naučit žít s handicapem informačního ticha. Nechceš žít v umělém světě instagramu? Tak jdi ven a kochej se krajinou. Nechceš, aby se na Facebooku pohybovali pedofilové? Tak vzdělávej mládež v digitální gramotnosti a ověřování faktů. Nebo bude lepší, když budou pedofilové vyskládaní za plotem dětského hřiště? Žádný ze scénářů není nic příjemného, žádná z variant není optimální, ale sociální sítě nemůžou za naše zkažené životy, za ty si můžeme primárně sami. Jestli jako bytost tak snadno podlehneš závislosti, tak buď možná rád, že jsi závislý jen na sociálních sítích a ne třeba na ruletě, drogách nebo alkoholu.

Cambridge Analytica

Pojďme ale píchnout do vosího hnízda trochu víc. Digitální etika selhává a jako pojem je to pouze něco, o čem se teprve bude mluvit a která tak nějak dohání zběsile rozjetý vlak. A kdo ví, jestli ho vůbec bude schopna dohnat.

Historicky největší známý problém (a to říkám s důrazem) sociálních sítí je Cambridge Analytica – kauza, která změnila Facebook a o které v ČR hovořil i Christopher Wylie na marketing festivalu. Nebudu zabíhat do detailů, najděte si, ale počítám, že budete alespoň náznakem tušit. Je to kauza, která pravděpodobně pomohla vyhrát nejedny volby, včetně těch dosluhujícího prezidenta Trumpa (tedy doufejme).

Stejná chyba se ale letos nestala a Trump tentokrát nezvítězil. Je vidět, že opatření na ochranu dat fungují a svět politické reklamy je kapitola sama o sobě. Letos se nekonalo to, co v uplynulých letech a nejsem přesvědčený o tom, že si prostě jen někdo dává pauzu. Problém, který se vydatně řešil i v dokumentu Social Dilemma, už dost možná není aktuálním problémem, také o tom jsou sociální sítě – mění se neskutečně rychle. Jsem ale přesvědčený, že sociální sítě nemůžou za rozvrat demokracií a že si ve většina případů zemi koupit nemůžete. Není to tak snadné, jako sledování pár minut demonstrací. Ostatně změny režimů z demokratických na totalitní nejsou fenomén digitální éry.

Dnes navíc není úniku, protože reklama už snad ani víc transparentní být nemůže a je to vidět i v českém rybníčku, kde se několikrát ukázalo, kdo za co platí. Co ale jednoznačně bez ohledu na sociální sítě jde potvrdit je, že v momentě, kdy máš prostředky, můžeš si koupit celé portfolio nástrojů pro ovlivňování veřejného mínění. Ale opravdu jsou sociální sítě v ovlivňování víc, než když si pořídíte jiný masmediální kanál typu televize? Tohle primárně není problém digitálu, ale nezávislosti médií jako takových a velmi silné postavení elit, které se dostávají do autoritativních rolí nezřídkakdy propojených s politickou situací

Já osobně alespoň kvituji s povděkem zejména Knihovnu reklam od Facebooku, díky které si člověk může krásně zanalyzovat chování konkurence a že to občas je sakra velká paráda. Však se na ty reklamy naší politické elity podívejte, když ne hned, tak příští podzim. Minimálně budete vědět, kdo je cílová skupina voliče, když všichni říkají, že ANO bude líp, tedy NE jsem chtěl říct, nikdo nevolí.

Deepfake

Rád bych ale mluvil v současnosti (což berte s nadsázkou, protože to tu je roky) o jedné z největších inovací, u které netrpělivě čekám, jak se vyvrbí a kam se v následujících letech posune, protože může velmi zásadně ovlivnit vnímání konzumace obsahu. Když jsem viděl první video, byl jsem fascinovaný, takovým tím dětským způsobem očarovaný, ale znepokojený zároveň. Zcela upřímně jsem čekal, že letos při volbách se to ukáže, ale buď to tedy pokročilo na nerozpoznatelnou úroveň, nebo to ještě čeká na lepší příležitost. Tím pojmem je deepfake – hrozba mnohem větší než to všechno, o čem mluvíme.

Pokud jste o něm ještě neslyšeli, tak věřte, že uslyšíte. Už se etabluje např. v prostředí pornografického průmyslu se zneužitím identity celebrity a je obří hrozbou pro zpravodajství i politiku, v rétorice cambridge analytiky je hrozbou pro demokracii jako takovou.

Jde o uměle vytvořený obsah, kde je obličej nahrazen jiným obličejem. Pravděpodobně většina z vás zná pojem fake nebo fake news a v případě deepfake videí jde zejména o využití strojového učení a umělé inteligence pro manipulaci s obsahem.

Když v roce 2019 proběhla světem kampaň proti ruské aplikaci FaceApp, konečně se začalo mluvit o citlivosti dat i u běžné veřejnosti

Samozřejmě Čína se nemohla nechat zahanbit, a tak se v zdrojovém kódu dnes populární aplikace TikTok na přelomu roku 2020 ukázala zajímavá funkce právě na tvoření deepfakes, kterou objevil Izraelský startup Watchful.ai. Bytedance samozřejmě takový záměr okamžitě dementoval, prý šlo o neškodný test. Zajímavé by bylo, jestli by se taková funkce dostala i do světa

No a pokud nevíte, co je to deepfake, tak doporučuji nakoukat videa od slovenského tvůrce Ctrl Shift Face, zejména pak Bill Hader jako Arnold Schwarzenegger nebo Bill Hader jako Tom Cruise. Poté pochopíte snadno, o čem je řeč. Pro pobavení a naladění se na Vánoce ještě přijde vhod Home Stallone. Jde o rok stará videa, ale to co předvádí slovenský kolega je obdivuhodné. Odkaz najdete v článku na mém blogu.
Navíc deepfakes se ukazují už i v reklamních kampaních, kde je potenciál obrovský i v praktické práci se zaměstnanými celebritami, které tak člověk může pomoci umělé inteligence využít – nezaplétat se zneužít.

Většina technologických platforem už je nicméně v pokročilé fázi vývoje rozpoznání deepfakes a věřme tomu, že to dobře dopadne, protože u nás se sice zatím stále snažíme vypořádat s fake news, ale deepfake, to už je téměř za hranicí vnímání průměrně zdatného uživatele

No a co jsem tím chtěl vlastně říct? Každý z nás má v pasu uloženy biometrické údaje a setkal se se scénářem, kdy např. odbavení na letišti je výrazně rychlejší s jejich využitím. Co se asi tak může stát, když svoje biometrická data svěříte do cizích rukou a velmi otevřeně budete využívat aplikace, které vám skenují obličej? Nechci malovat čerta na zeď, ale otisky prstů taky nedáváte na potkání a v digitální současnosti musíte myslet zejména na budoucnost, protože z digitálního prostředí se cokoliv, co v něm jednou sdílíte, jen těžko vrací zpět. Jestli už jste zvládli zabezpečit svoj účty dvoufázovým ověřováním, je nyní další krok bránit svojí identitu, a to bez přehnané paranoie. Ostatně uživatelé chytrých telefonů s biometrickými snímači taková data v telefonu už mají. Jedna věc je chránit vniknutí do systému pomocí unikátního identifikátoru a druhá poskytovat taková data třetí straně

Sám jsem dost zvědavý, kam se celá oblast deepfake posune, protože se dají najít příklady užitečné i příklady nebezpečné. Možná se dočkáme času, kdy si jakýkoliv film pustíme s nám oblíbeným hercem nebo si v něm zahraje naše rodina. Samozřejmě záměrně přeháním, ale možnosti jsou nepřeberné a některé scénáře záměn můžou nahánět hrůzu. Tlak na ověřování informací bude v následujících letech enormní. Aktuálně je ale těžší a těžší se k deepfake obsahu dostat, protože proti němu platformy opravdu aktivně bojují.

OSINT

Zatímco googlit umí dnes většina uživatelů, existují i pokročilejší nástroje, které lze používat k bohulibým účelům typu žurnalistika a věda, až po ty složitější typu zpravodajské služby. Znáte přeci roli stopařů, kteří se dle stop snaží najít určité místo nebo člověka, tak tohle je taková obdoba stopaře 21. století

Open-source intelligence, neboli zpravodajství z otevřených zdrojů, je taková, řekněme, šedá část internetu, která se zabývá sbíráním a analyzováním informací ze světa internetu. Šedá zejména v té negativní konotaci, protože samozřejmě může a slouží i k dobrý účelům

Je to relativně komplexní obor, který může sloužit a podtrhuje důležitost dat, tedy že cokoliv, co je jednou na internetu, z něj těžko úplně odstraníte, ale i možnosti hledat informace v různých datových zdrojích a následně je dávat do kontextu.

Kdo se chce zanořit do hledání informací, doporučuji si na téma pustit třeba podcast, jen neručím za klid v duši, až se budete uklidňovat, co je vše dnes možné
Zároveň má osint i aplikace, takže běžný člověk bude hledat v Google, někdo pokročilejší použije shodan nebo spyse.

Data mining

Říkám to už poslední roky, ve hře budou ti, kteří budou disponovat dostatkem dat, která budou schopni vytěžit, což nejenže navazuje na právě open source inteligence, ale zejména na platformy zpracovávající data, v mém případě zejména v marketingu, protože bez dat jsme jen lidé s názorem a v té hromadě dat je a bude čím dál tím těžší se orientovat. Nikdy navíc není pozdě data sbírat – samozřejmě v souladu s regulacemi a ochrannou osobních údajů, nicméně až jednou budete chtít data použít k libovolnému účelu, když jich nebudete mít dost za dost dlouhou dobu, budete čekat, než doženete náskok těch, kteří data mají

No a teď se pojďme podívat na jednotlivce.

Kdo chce mít internet hezčím místem, má v dnešní době adblock, díky kterému buď na weby živené z reklamy vůbec nedostane přístup a ušetří si čas nebo pokročilejší nástroje.

Pokud používáte internet v anonymní režimu a myslíte si, že po vás nezůstává žádná stopa, tak se mýlíte, protože anonymní režim je sice víc, než být přihlášený přímo v prohlížeči s uloženými údaji, ale rozhodně to není dost.

Víte vůbec, kolik stojí soukromí?

Z mého pohledu je a bude dražší, jak pro vás osobně, tak i v kontextu dalších oborů. Pokud chcete žít v klidu a míru, bez zanechávání stop, využijte k tomu prohlížeč EPIC browser, který si o vás nic neukládá. Pokud chcete minimálně vyhledávat bez zanechávání stop, použijte Qwant. No a pokud nechcete údaje o své komunikaci sdílet s poskytovatelem internetu, potřebujete VPN, a to ideálně takovou, která si nijak neloguje vaší aktivitu. Na výběr jejich celá řada, záleží jen, jestli se cítíte bezpečněji s připojením přes Ukrajinu nebo Moldávii.

A to vůbec nemluvím o osobní bezpečnosti, protože gps tracker schovaný v nabíjecím kabelu koupíte na čínských serverech za pár dolarů stejně tak, jako malý tracker o velikosti sim karty, kterým můžete sledovat dítě, psa, auto, kolo nebo něco dalšího. Dávno jsou pryč časy, kdy špehování někoho byla otázka filmů série Mission Impossible. Žijeme v době mission possible.

A teď upřímně. Stále si myslíte, že seriál Black Mirror je science fiction? Můj závěr je asi veskrze prostý, a to že, pokud jste od přírody nedůvěřiví, vlastně se nemáte čeho bát, protože neuvěříte každé senzaci jen proto, že vás chytla za srdíčko. Neříkejte mi ale, že sociální sítě jsou rakovinou společnosti, protože tu stále je jeden zásadní nevyřešený problém – řetězové e-maily a ty tady jsou od počátku informačního věku. Ty bychom měli začít řešit.

Mějte pěkný den, sledujte mě a sdílejte tenhle podcast, protože jsem vnitřně přesvědčený, že možná někomu otevře oči, možná i mysl. Je totiž přirozené se obávat a za mě to dokonce mohu doporučit, protože být opatrný ještě nikomu nepřitížilo.